Smrt Lučanského a o čem se nemluví

Šlo o Roberta Fica. Znalec mafie: Smrt Lučanského a o čem se nemluví
07.01.2021 13:02

ROZHOVOR Slovenská vláda z nepochopitelných důvodů kryje zřejmě neúmyslné
zabití generála Milana Lučanského způsobené dozorci v Prešově. Vědecký
pracovník, ale také autor knih o slovenské mafii v 90. letech Gustáv Murín je
přesvědčen, že by se nynější vládnoucí slovenské garnituře hodilo dostat do
vazby, když už ne do vězení, bývalého premiéra Roberta Fica, a tak zavřeli
bývalého policejního prezidenta a brutální metodou, která se jim vymkla z rukou,
se z něj pokusili něco dostat.

Jaké verze smrti někdejšího policejního prezidenta Milana Lučanského kolují po
Slovensku a jakou z nich považujete za nejpravděpodobnější?
Paradoxem této šokující politické vraždy je, že největšími šiřiteli dezinformací jsou
představitelé Matovičovy vlády. Téměř každý den vydávají protichůdné oficiální zprávy o
události, aby na další den přišli s jinou verzí. Podrobně o tom píšu ve svých článcích, tak
to vezmu stručně. Ministr vnitra Mikulec, poté, co začaly pronikat na veřejnost zprávy o
převozu generála Lučanského do nemocnice v Ružomberoku, prohlásil, že generálovi při
cvičení praskla žilka v oku, a proto byl operován. Jenže žilka v oku se neoperuje a už
vůbec nepřichází v úvahu někoho kvůli tomu vézt 154 kilometrů daleko do vojenské
nemocnice.

Když Mikulec takto selhal, stáhli ho z oběhu a on se šel schovat někam na chatu. Na
jeho místo nastoupila ministryně spravedlnosti Kolíková, která zastupuje straničku na

jedno použití, a to sice zajištění beztrestnosti pro bývalého prezidenta Kisku. Ona ví, že
jejich volební potenciál se blíží k nule, a tak nemá v té hrozné politické aféře už žádné
zábrany. Tak připustila, že generála převezli a operovali, a to proto, že při cvičení spadl
na hranu postele! Prý mu to nevadilo, odmítal pomoc, ale až na naléhání dozorce se
podrobil ošetření a následné operaci. Jenomže nikdo není tak „šikovný“, aby si pádem
na hranu postele vyrazil oko z hlavy!

Když chtěla rodina navštívit generála v Ružomberoku, tak se najednou zjistilo, že už tam
není, ale byl převezen do Vězeňské nemocnice v Trenčíně vzdálené 145 kilometrů.
Jak byl tenhle přesun oficiálně zdůvodněn?

Ministr obrany a arogance Naď prohlásil, že v Ružomberoku lékaři generálovi „významně
vylepšili zrak“, ale po něčem takovém by měl být pacient v rekonvalescenci nejméně
týden, i víc, tak proč ten převoz? Vzápětí někdo upozornil, že Vězeňská nemocnice v
Trenčíně není vybavena tak jako v Ružomberoku a generálovi tam nemůže být
poskytnuta taková péče, jak by jeho stav vyžadoval.

Když chtěla rodina navštívit generála v Trenčíně, tak se zase zjistilo, že už tam není, ale
byl převezen zpět do Prešova, a to 297 kilometrů daleko. Prominentního politického
vězně s vážným poraněním hlavy tak během pár dní vozili tam a zpět dohromady 596
kilometrů? Vždyť to je absurdní.

Mezitím byla zveřejněna verze, že ta původní operace měla řešit už tehdejší generálův
pokus o sebevraždu. Tedy další oficiální dezinformace, kterou vzápětí popřeli. Vždyť na
něco takového neexistoval žádný motiv – 51letý generál ve skvělé fyzické kondici se
vrátil z dovolené v Chorvatsku, neboť byl přesvědčen, že se snadno obhájí z
nesmyslných obvinění. Ve vazbě byl dohromady jen zhruba tři týdny a za tu dobu nebyl
proveden žádný vyšetřovací výkon, tedy se nestalo nic, co by ho mohlo co jen rozrušit.
Čím tedy vládní politici zranění generála vysvětlují?

Ministryně Kolíková tedy přišla s novou verzí, že za zranění generála nemůže nikdo,
vlastně ani on slovy: „Nemám tušení, že by pan Lučanský utrpěl jiná zranění než ta,
která jsou spíše důsledkem vlastní neopatrné činnosti a která jsou méně závažná a
současně, která iniciativně a preventivně vyšetřili pracovníci v příslušném ústavu a
následně se jim i věnovali pracovníci v příslušné nemocnici.“

Korunu tomu nasadil čerstvě politicky dosazený generální prokurátor Žilinka, který na
tiskové besedě prohlásil, že generálovi vlastně nic není a celá kauza je uzavřená. Za pár
hodin na to generál, kterému prý nic nebylo, zemřel...

Takže stačí jen porovnat prohlášení Mikulce, Kolíkové, Nadě a Žilinky a každému
střízlivě uvažujícímu pozorovateli musí dojít, kolik tu je rozporů. A právě ta rozporuplná
prohlášení – dodatečně přišla Kolíková ještě s verzí, že při vyšetření v Ružomberoku byl
generál agresivní a sám se zranil na hlavě – rozhořčily veřejnost. Kdyby se Matovičova
vláda držela od začátku jednoho vysvětlení událostí, tak by nebyl důvod jí nedůvěřovat.
Pouze jimi šířené dezinformace vyvolávají oprávněná podezření.

Jaké okolnosti by mohly nasvědčovat tomu, že se nejednalo o sebevraždu?
Celý popis údajné sebevraždy je opět absurdní a vyvrátil ho dlouholetý funkcionář
vězeňské stráže plukovník Mužík, který vyzval ty dozorce, co zřejmě ubili generála k
smrti, aby se sami přihlásili na policii a ulevili svému svědomí. A opět jsou oficiální verze
protichůdné: Nejdřív vydali zprávu, že generál při večerním výdeji stravy nereagoval a
dozorce ho viděl přes okénko, jak klečí u postele a kolem krku má smyčku připevněnou o
spodní rám postele; pak to změnili na bundu připevněnou o horní rám postele a nakonec
na to, že dozorce viděl generála nehybně ležet na posteli! Nad tolika nesmysly zůstává
rozum stát. Vždyť pokud se chce někdo připravit o život oběšením, tak to udělá v noci,
aby ho nikdo neobjevil, a ne těsně před večeří. Navíc na bundě – tu si prý krátce předtím
vyžádal, neboť mu prý byla zima – se nedá oběsit! A vleže v posteli se oběsit opravdu
nedá. Smrt při oběšení nastává zlomeninou krční páteře při pádu, ale generál neměl kam
padat. Navíc smrt udušením je stejně vyloučena kvůli pudu sebezáchovy, který tomu
brání.

Mohl mít bývalý policejní prezident k sebevraždě nějaký motiv?
Generál Lučanský neměl nejmenší důvod něco takového spáchat – bylo mu 51 let, měl
krásnou ženu, milované děti a žádný důvod se obžaloby bát. Vždyť byl už před lety
opakovaně napadán žlutým tiskem, jako je SME, Týden, Deník N, Aktuality.sk, pro své
majetkové poměry, a tak je měl velmi dobře zdokumentované, což mu nikdo nedokázal
vyvrátit. Tím se i prokázal při kandidatuře na policejního prezidenta, v níž uspěl. A měl za
sebou nejvyšší bezpečnostní prověrku, která žádné pochybení nezjistila.
Jsou nějaké novější informace o zranění, které si měl Milan Lučanský způsobit při
cvičení tři týdny před smrtí?

Vaše otázka je bezděky velmi výstižná. Ano, v těchto dnech jsme se dozvěděli už čtvrtou
oficiální vládní verzi o daném zranění. Nejnověji prý generál nemohl spát, procházel se
po cele, zavadil o pantofli a padl na hranu postele. A když si toho ráno dozorce všiml,
ošetření prý odmítl, pak cvičil, stav se mu zhoršil, a tak až o mnoho hodin později,
odpoledne, prý požádal o ošetření. Další neuvěřitelný blábol, kterých mají zřejmě u
Matoviče velkou zásobu.

A mimochodem, tato vláda cynicky naaranžovala i údajnou rezignaci velitele Sboru
vězeňské a justiční stráže, generála Ivana. Ve skutečnosti odešel plynule do důchodu. A
nikdo z ministrů Matovičovy vlády nehodlá převzít skutečnou odpovědnost a odstoupit,
protože by to podle ministryně na jedno použití Kolíkové bylo „zbabělé“. Ale byli to oni,
kdo v opozici ječeli, že mají ministři dané vlády odstupovat při každé kauze.
Vdova po generálu Lučanském se svěřila, že jí nebylo dovoleno tělo zesnulého
manžela odkrýt, že viděla jen jeho hlavu a krk, který byl bez šrámů po údajném
oběšení. Při vším respektu k pozůstalé, není to spíš snaha udělat z bývalého
policejního prezidenta mučedníka, zatímco jiní berou jeho sebevraždu jako
přiznání viny?

Tak popořadě. Kdyby se generál už 9. prosince pokusil o sebevraždu, tato politická
kamarila by to s chutí vytrubovala do světa jako důkaz, že se měl čeho bát. Ale oni sami
to původně odmítli, jako výmysl médií. K této zástěrce skutečných událostí se vrátili až
nyní, tedy skoro měsíc po prvním incidentu. Za druhé: Je velmi podezřelé, že manželce
aktivně bránili v tom, aby se blíže podívala na mrtvolu svého manžela, a to se samopaly
v rukou a agresivními rozkazy. Ale ona je důležitým svědkem, že generál měl krk čistý,
nebyla na něm tzv. strangulační rýha, která je důkazem oběšení. Mučedníkem se
generál stal zcela jistě proti vůli současné zločinecké vlády, ale s jejím přispěním právě
díky těm podivným manévrům a zjevným lžím.

A je velmi nápadné, že zatímco tato politická kamarila s oblibou aranžovala na podzim
teatrální zatčení jejích politických obětí za účasti spřízněného žlutého tisku, po celou
dobu od 9. prosince nepřipustila žádného novináře, aby viděl převoz generála na tom
podezřelém, 596 kilometrů dlouhém, okruhu po Slovensku. Ministr Naď tvrdil, že v
Ružomberoku lékaři – primářem je tam nominant Matovičovy strany OľaNO – odvedli
skvělou práci, ale odmítl možnost, že by se tito lékaři na tiskovce ještě krátce po operaci
pochlubili a ujistili veřejnost, že je vše v pořádku. Lékařskou zprávu o tomto „skvělém
výkonu“ odmítl dát i rodině zesnulého generála. Naopak vyhrožoval brutálním trestem za
její vyzrazení a sliboval beztrestnost udavači, který by prozradil, kdo vynesl lékařskou
zprávu o tomto „skvělém výkonu“. Ale když z údajně stejné lékařské zprávy citoval
Matovičovy kamarily spřízněný žlutý tisk, už byl ticho.

Zapalováním svíček v blízkosti policejních stanic lidé uctívají památku Milana
Lučanského. Ministr vnitra Roman Mikulec ovšem černou vlajku odmítl vyvěsit. Je
to vzhledem k tomu, v jaké situaci se bývalý policejní prezident nacházel,
pochopitelný krok?

Matovičova vláda se zjevně polekala reakce občanů. Proto jen pár hodin poté, co ministr
zdravotnictví Krajčí prohlásil 30. prosince, že zpřísněná opatření nebudou dříve než 4.
ledna, rychle zasedla vláda a okamžitě rozhodla, že zpřísněná opatření začnou platit už
od 1. ledna a na jejich dodržování vyšlou do ulic dohlížet policisty. Mimochodem, mnozí
z nich vyjadřují poslední poctu generálovi. A co hůř, tato vláda nadále cynicky brutálně
šikanuje generálovu rodinu – už před tím mu nepovolili návštěvu, ani jen telefonát a
dopis jeho dcery s obrázkem nikdy nedostal – když na jeho chystaný pohřeb limitovala
účast jen na šest příbuzných. Tak moc se bojí, aby se pohřeb neproměnil v masovou
demonstraci proti vládě zvůle a zla.

Hovoříme pořád o vládě členského státu Evropské unie?
Nemluvíme o normálních, standardních politicích. Mluvíme o vládě zuřivých
„revolucionářů změny“ s bolševickými metodami, i slovníkem. Tato vláda „amatérů a
idiotů“ má navíc oprávněný strach, neboť za necelý rok jejich vlády se 53 procent občanů
vyjádřilo pro předčasné volby, v nichž by propadli na celé čáře. Tak se rozhodli zbavit
možných nástupců z opozice. Kotlebu za zjevnou fašistickou provokaci mohli odsoudit
podmíněně, ale rozsudek je k okamžitému vězení. A alespoň do vazby, když už ne do
vězení, by se jim hodilo posadit Roberta Fica. Pellegriniho by tím pádem zastrašili.
Zlomili ve vazbě bývalou státní tajemnici Jankovskou, jenže její „svědectví“ jsou
nepoužitelná. Tak zavřeli generála Lučanského a doufali, že z něj to dostanou. A protože
by bylo efektní dostat Fica za mříže před Vánoci, zkusili to urychlit brutální metodou, a to
se jim vymklo z rukou. Proto tak zemřel.

Mimochodem, i vy v Česku máte precedens záhadné smrti náměstka pražského
policejního ředitele Zdeňka Janíčka, který byl 16. února 2005 nalezen mrtvý ve sklepě
panelového domu, kde bydlel. V těle měl 29 bodných a 6 řezných ran a byl oběšen. To je
přece absurdní. Rozdíl je tu však v tom, že bývalý policejní prezident Lučanský skončil
podobně absurdně v rukou policistů, ponoukaných k takové zvrhlosti zneužití moci
současnou vládou, která hodlala podle Matoviče „vstoupit do historie“. To se jim podařilo,
vstoupili do ní odporným krvavým činem.

Mohla nějakým zájmovým skupinám nebo nějakému okruhu lidí přijít smrt
bývalého policejního prezidenta Lučanského vhod?

Musíme si ujasnit, že smrt generála nebyla, pochopitelně, v plánu. Oni „jen“ vypustili z
lahve džina brutálního vězeňského násilí a jako vedlejší efekt toho generál zemřel.
Nejpravděpodobnější průběh posledních týdnů jeho života odkryli bezpečnostní analytik
Žitný a bývalý politický manažer Fľašík, na něž podala vězeňská správa dodatečně
trestní oznámení. Generála umístili naschvál nejdál od rodiny i advokátů v naději, že ho
zlomí. Navíc měli dozorci zřejmě pokyn, aby ho v té vazbě „dali do latě“, tedy mu ten
režim zhnusili tak, aby vyprovokovali možný konflikt. Ne však za účelem mu skutečně
fyzicky ublížit. Podle všeho tedy 9. prosince došlo k incidentu mezi generálem a
dozorcem ve službě, který si k vynucení poslušnosti přivolal tři kolegy. Smůla byla v tom,
že generál byl ve výborné fyzické kondici a i dobře trénovaný proti fyzickému napadení.
Kdyby to byl běžný politický vězeň, neměli by s ním moc práce. Takhle se na něj v té
úzké celé vrhli čtyři, a tím, že se účinně bránil, stupňovali i oni své útoky. A tak se,
zřejmě nechtěně, stalo, že když už byl na zemi, jeden z nich ho zuřivě kopl do hlavy.
Jde však zatím jen o spekulace, je to tak?

Ale jedině tak se dá vysvětlit z hlavy vyražené oko, proražení nadočnicového oblouku,
jedné z nejpevnějších kostí lidského těla, a následné krvácení do mozku. Proto nebylo
možné ambulantní ošetření ve věznici a ani v prešovské nemocnici, ale zásah specialistů
v Ružomberoku. Šlo tedy o surové bití s následkem smrti. Na základě těchto zpráv jsem
už 13. prosince na svém blogu předpověděl, že generál taková zranění nepřežije.
Potvrdilo se to 30. prosince, takže indicie Žitného a Fľašíka logicky vysvětlují, co se
stalo. Proč převáželi zjevně bezvládného generála do Trenčína? Můžeme se jen
domnívat, že v Ružomberoku nechtěli mít na krku jeho očekávanou smrt, a tak ho
narychlo transportovali do Trenčína. Otázka je, jestli tam už jeho život neskončil, a proto
v tichosti převezli generálovo tělo do Prešova, kde celá ta muka začala. Možná se
časem o tom dozvíme více, jisté však je už nyní to, že celá vládní kamarila z
nepochopitelných důvodů kryje zřejmě neúmyslné zabití způsobené dozorci v Prešově.
Jak mohou nynější slovenské politické špičky v této věci postupovat dál?
Každá politická kamarila, která překročí hranici smrti, má jen dvě možnosti: Buď se
dobrovolně stáhne a pokusí se smířit obyvatelstvo s vlastními zločiny nebo se pokusí
naopak umlčet všechny, i vlastní svědomí, ještě brutálnějším jednáním...
Zkrachovalý revolucionář Budaj zveřejnil v jejich prorežimním plátku článek napsaný, že
smrt generála Lučanského je varováním. 

V jednom ze svých blogů jste generála Lučanského označil za první oběť
zločinného Matovičova režimu. Co vás vede k takovému závěru a není tato kauza
naopak pro nynější politickou garnituru na Slovensku zatěžující?
Velmi správně upozorňujete, že pro normální vládu by to byl šok a jasný signál, že musí
zatáhnout brzdu chystaných politických procesů. Ale na Slovensku momentálně není
normální vláda. Je to vláda zuřivců s nenávistnou rétorikou. Proto zoufalec Mikulec místo
úcty k zesnulému generálovi ještě stupňuje arogantní vyjádření vůči tomuto skutečnému
mučedníkovi jejich svévole a jeho rodině. Nápadné je naopak mlčení sociopata
Matoviče, který celou tuto mašinérii zatýkání a obviňování spustil. To je egomaniak, který
ani nemá tiskovou mluvčí, neboť by mu bylo líto, že by její vystoupení zabrala čas jeho
vlastní prezentace.

A není náhoda, že se nápadně stáhl a vystrčil před sebe obětavé ministry a ministryni.
Zřejmě se rozhodli, že brutální smrt generála trumfnou naopak urychlením chystaných
politických procesů, neboť k tomu mají již osvědčenou vazební věznici v Prešově,
hyperaktivní státní zástupce typu Urválka, na místě generálního prokurátora svého
poslušného nominanta a více zatýkáním zastrašovaných soudců. Hrají vabank, v sázce
je Slovensko a jeho budoucnost.

Článok nájdete aj na:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Slo-o-Roberta-Fica-Znale...